Kostel, měl, alespoň pro mě, své kouzlo v té podobě, v jaké byl. Přesto, že z mých kamarádů z Neratova byli všichni ateisté, do kostela jsme chodili tak nějak přirozeně a ačkoli by to nikdo tenkrát nepřiznal, s určitou dávkou respektu. Neratovský kostel nás všechny fascinoval právě tím, čím v danou dobu byl. Absence dveří, loupající se malby, nulová přítomnost jakýchkoli náboženských relikvií, … nic z toho mu nesebralo to, že byl místem, kde můžete rozjímat nad životem, či sebou samým. To, že se jedná o místo, které bez ohledu na váš vztah k víře ve vás vyvolává respekt k něčemu, co se těžko vysvětluje. Tohle všechno opravou kostela zmizelo. Od doby jeho rekonstrukce jsem v něm já osobně byl celkem 2x. A jeho tehdejší kouzlo pro mě zmizelo.
Nechápejte mě špatně, určitě je v pořádku, že se kostel opravil, jinak by se z něj postupem času zcela jistě stala ruina, jen si to celé umím představit trochu jinak. Z kostela se stala turistická atrakce. Neumím ho vnímat jako poutní místo, jak je prezentován, a už vůbec ne jako místo pro klidné přejímání. Stal se lákadlem, důvodem proč se má jet do Neratova, atrakcí. Stejně jako hospoda, nebo „Svatební dům“. Z komerčního pohledu tomu rozumím, pokud bych k místu neměl vztah a vnímal ho čistě jako projekt, kde jsou cílem vydělané peníze. Komerce spolehlivě zabije cokoli, co bylo kdysi myšleno upřímně, nebo co bylo přirozené.